Pístov - příměstská část statutárního města Jihlavy

Statistické údaje (zdroj: www.jihlava.cz)

Počet obyvatel (stav k 31.12.2016): 154
Celková plocha katastrálního území : 575,1773 ha
Kanalizace: ano
Vodovod: ano
Plynofikace: ne
MHD: ano

Historie

 

Přepis záznamu o historii Pístova z podkladů uložených v Okresním archívu v Jihlavě

Pístov, ležící v údolí Koželužského potoka jihozápadním směrem nedaleko od Jihlavy, byla původně slovanská ves, vzniklá nejdříve ve 12. století. Nejstarší zpráva o ní je z r. 1234, kdy jí markrabě Přemysl spolu s Jihlavou a dalšími osadami jihlavského obvodu směnil klášteru tišnovskému. Objevení stříbrných rud však znamenalo, že o šest let později se už opět vrací spolu s Jihlavou do královského majetku. Pístov patří od počátku k nejstarším vsím jihlavského městského majetku, do něhož se dostal zřejmě kvůli dolování, jež existovalo od 13. století také na jeho katastru. Nový rozmach jihlavského dolování v 16. stolení zachytil také důlní podnikání v Pístově, v pozdějších dobách zde již patrně ustalo a zůstaly po něm jen některé do dneška patrné stopy důlních děl. V 80. letech 19. stolení bylo objeveno západně od vsi ložisko tuhy, pokusy o její těžbu, opakované ve 20. letech minulého stolení, však nedosáhly valných výsledků.

Pístov (německy Pistau), jehož místní jméno pochází zřejmě od staročeského slova „píst“, byl v souvislosti s hornictvím ve 13. století nově kolonizován německými osadníky a udržel si svůj německý ráz až do moderní doby. Po skončení hornické činnosti se obyvatelstvo živilo vesměs zemědělstvím. Roku 1425 je zde doloženo 9 rolnických usedlostí, v následujícím století 10. Velmi ničivě zasáhla do dějin obce třicetiletá válka. Již v roce 1630 bylo obsazeno jen  8 usedlosti, hlavní katastrofa pak nastala 29.5.1647, kdy byla celá ves vypálena Švédy jihlavské posádky, aby nemohla poskytnout úkryt obléhajícím císařským vojskům. Ves však byla znovu osídlena, takže již r. 1668 zde nalezneme 7 osadníků a r. 1700 8 osídlených usedlostí.

V Pístově je od 14. století doložen svobodný dvůr, který byl střídavě v majetku různých jihlavských měšťanských rodin a od 17. století byl nazýván Sitzenhof. R. 1650 byl Adalbertu Eiesenfelderovi osvobozen od všech povinností k městu, jeho dědicové ho však r. 1684 prodali městu Jihlavě, takže až do r. 1849 byla pak již celá ves v majetku města. R. 1778 byl dvůr arabizován a rozparcelován na 7 rolnických usedlostí. V polovině 18. století činila robotní povinnost poštovských 4 sedláků tři dny čtyřspřežní potažní roboty s voly týdně, u 3 sedláků 3 dny tříspřežní roboty. Po jejím zrušení činila vyvazovací náhrada 1301 zl. 28 kr.

Obecní katastr měl výměru 575 ha, z toho bylo 44 ha obecního majetku. Obci patřila také hájovna a kaple sv. Trojice na návsi. Pístov byl přifařen do Rančířova a přiškolen do Jihlavy. Od 14. století vedl jihlavský vodovod vodu z rybníků u Pístova. V r. 1842 zde žilo 131 obyvatel, vesměs německé národnosti v 21 domech. V r. 1900 to bylo ve 24 domech 154 Němců a 21 Čechů, v r. 1930 152 Němců a 29 Čechů. V roce 1931 získali Češi zastoupení v obecním zastupitelstvu. Ze starostů jsou doložení F. Schwarz 1929-1931, J. Franz 1931-1938, J. Lang 1938-1945.
 

Rančířovská farnost

Farnost rančířovská je velmi stará, nasvědčuje tomu už nám zřetelně viditelný letopočet 1400 v uzavírajícím kameni pěkného klenutí rančířovského kostela v chrámové lodi nad oltářem. Založení kostela a fary se připisuje některému členu šlechtického rodu Rančířů (Renožírů), jmenovaného již ve 12. století. V r. 1305 daroval Markvart z Rančířova se souhlasem svých bratří patronát kostela a fary rakouskému premonstrátskému klášteru v Jeruši (Geras), který sem dosazoval světské kněží jako faráře. 

Po následujícím období protestantském, kdy byla rančířovská fara od r. 1527 obsazována jihlavskou městskou radou výhradně jen faráři luterskými, nastala v době pobělohorském přičiněním jihlavského řádu jesuitského v okolí Jihlavy postupná rekatolizace. Tehdy byl Rančířov dočasně administrován zprvu z Vílance, potom ze Stonařova. Kolaturu rančířovskou tvořily kromě vlastního Rančířova obce Čížov, Hosov, Pístov a Rosice.

 

Výňatek z Kroniky vedené Josefem Trávníkem a Bohumilem Trávníkem

Obec Pístov je prastarou obcí poblíž Jihlavy, jak je patrno z následujících záznamů. Údaje uvádí Josef Dobiáš v knize „Německé osídlení ostrůvku jihlavského“. V ní se uvádí: ... Věděli jsme již, že ještě r. 1234 daroval markrabě Přemysl Otakar výměnou za Třebovou klášteru tišnovskému Jihlavu (rozumí se osadu svatojánskou) s clem a vsi Bolemilčice, Vícenovice, Bořišov, půl Pístova, Pobikozly, Kosov, Smrčnou, u Blažka a Lhotu ... (Regesta I. 403, č. 861).

Další zajímavé události obsahuje „Vlastivěda Moravská“ – místopis jihlavského okresu (napsal Alois Pátek, učitel v Lukách) – vydané v Brně 1901.

... Pístov (německy Pistau), dle osobního jména Píst, leží severozápadně od Rančířova, k němuž je "přifařen", po obou stranách silnice z Jihlavy do Třeště. Je samostatnou obcí politickou.

Vesnice má 26 domů a 192 německých obyvatel a 57 km2 pozemků. Po válce třicetileté bylo tu 7 domů osídlených, 1 pustý. Ve 14. století měl Pístov (jinak jmenovaná Pivnička) jihlavská měšťanská rodina Schőslů, později město Jihlava, jež v 1. pol. roku 1777 pozemky zdejšího poplužního dvora svého rozprodala osedlým.

Pro zajímavost ještě uvádíme volný překlad z knihy: „Dőrferbuch der Iglauer Sprachinsel“ von Dr. Anton Altrichter (1924) ... „Pístau je stará obec, která jest jmenovaná nejprve v listině z roku 1234. Tam je psáno „Pestow“. Na toto pojmenování ukazuje i lidové označení „Peistau“. Ve 14. století se psalo „Pistau“ a „Pystaw“. Teprve od konce 16. století se vyskytuje označení „u“ na konci: Pistau, Pestou, Bistau.

V roce 1240 vzal král Václav I. tyto majetky opět zpět od kláštera tišnovského.

Ústní podání v nejstarší jihlavské městské knize uvádí, že Pístov vděčí za svůj vznik hornictví. V každém případě je pístovský katastr staré hornické území. Při opětovném oživení hornictví v 16. století bylo zde nově těženo. V osmdesátých letech předchozího století se zde hledala tuha, aniž se docílilo většího zisku. V třicetileté válce trpěl Pístov zvláště pro svou blízkost Jihlavě. Byl v noci 29. května 1647 zapálen, aby byl vzat císařský opěrný bod.

V r. 1668 se počítalo 7 pístovských majitelů. Vedle selských usedlostí byl v Pístově též dvůr zvaný „Sitzenhof“. Byl z počátku 16. století v majetku rodiny „Lukas“. Roku 1864 byl prodán městské obci Jihlavě, která zůstala majitelkou až do r. 1778. V tomto roce převzali části do dědičného nájmu obyvatelé Pístova.

V polovině 18. století byli z pístovských sedláků povinni 4 k čtyřspřežní tažné robotě s voly každý týden 3x a další 3 k trojspřežní také 3x týdně.

Pro zajímavost uvádíme ještě několik údajů o velikosti obce Pístova v minulosti:

v r. 1842 měl v 21 domech 131 obyvatelů,

v r. 1880 již 189 obyvatel (15 Čechů a 174 Němců)

v r. 1890 192 obyvatelů (17 Čechů a 175 Němců)

v r. 1900 175 obyvatelů (21 Čechů a 154 Němců)

v r. 1910 167 obyvatelů německé národnosti.

Při sčítání 15. února 1921 bylo zjištěno, že Pístov má 24 domy, v nichž je 24 bytových stran. Žije zde 157 lidí (84 muži a 73 ženy), z nich 15 Čechů, 141 Němců a 1 cizozemec.

Chytilův úplný adresář Morava a Slezsko, sv. I. část I. z r. 1924 uvádí na str. 145, Pístov má 154 obyvatelů z toho 149 Němců a 5 Čechů. V obci je 22 domů zemědělských, 1 obecní hostinec, 1 obecní byt pro pastýře a vodárenský dům pro zřízence vodovodů pro město Jihlavu.

Sčítání z roku 1930 (1.12.) uvádí, Pístov – Pístau má výměru 575 ha, 26 domů, 181 obyvatelů, z nich 29 Čechů, 151 Němců a jeden cizozemec. Posléze údaje z 1. ledna 1948 uvádějí, že Pístov má 138 českých obyvatelů.

Veškeré záznamy z dřívějších jednání obecního zastupitelstva jsou německé. Poslední zápis je z 18. listopadu 1944. Veškeré zápisy jsou strohé, nijak nezachycují běžné události v obci. Při pročtení citované, německy vedené knihy „Protokol Buch“, máte dojem, že němečtí starousedlíci v Pístově, po celou dobu trvání naší první republiky nevzali na vědomí onu změnu, jež nastala 28. října 1918 vznikem Československé republiky. Své spoluobčany české národnosti nebrali téměř na vědomí.

V jednání obecního zastupitelstva chybí jakékoliv údaje o výstavbě nových domků za vesnicí. Dodatečně bylo zjištěno od českých občanů, kteří bydleli v Pístově již za prvé republiky, že podnět ke stavbě rodinných domků dala „Národní jednota pro jihozápadní Moravu“. Tato sledovala cíl posílit český život v dosud převážně německy osídlené obci. Byl zájem stavět domky přímo v obci.  Tehdejší německé zastupitelstvo nedalo k tomu souhlas, takže domky byly postaveny poměrně daleko za vesnicí na obecním pastvisku. Postavením 8 domků bylo docíleno osídlení 8 českých rodin.

V prvých letech společného života v obci nebylo větších sporů mezi oběma národnostmi. V době sezónních prací rádi a ochotně zaměstnávali místní němečtí rolníci české ženy na výpomoc. Jinak se staří němečtí rolníci vyznačovali jistým konservatismem.

Když se z podnětu Konráda Henleina počala tzv. sudetoněmecká strana, nijak nebyli nadšeni. Však pístovská německá omladina, jež přímo podléhala vlivu blízkého města, od počátku byla výbojná a zapojovala se do různých akcí v městě.

Toho času byli již dva Češi členy obecního zastupitelstva v Pístově – a to Dvořák František a Slavík Josef. Když se Němci chystali obsadit naše země, tak byli oba dva čeští členové obecního zastupitelstva již 13. března 1939 uvěznění v místním hostinci. Teprve na zákrok z města (z pracoviště) jim bylo dovoleno, aby šli za svým povoláním.

Od této doby nebyli již zváni do schůzí obecního zastupitelstva. V těchto pohnutých březnových dnech bylo bráněno Čechům v cestě do města, pouštěli jen ty, o nichž věděli, že jdou za svým zaměstnáním. Mladí Němci odstranili všechny české nápisy v den příchodu (15.3.1939) a vykonali prohlídky v českých rodinách, zda nemají ukryté zbraně. Počínali si velmi panovitě, v bytech s výsměchem shazovali obrazy prezidentů Masaryka, Beneše.

Po zřízení tzv. „Protektorátu“ bylo mezi německým obyvatelstvem obce značné nadšení. To začalo citelně opadávat, když byli němečtí příslušníci nuceni nastupovat do armády. Po celou dobu německé okupace trval útisk českého obyvatelstva. Teprve na sklonku druhé světové války dochází ke změně chování německého obyvatelstva v Pístově. Když se rozšířila zpráva o povstání v Praze, k němuž došlo 5. května 1945, nechtěli pístovští Němci uvěřit tomu, že se nezadržitelně blíží konec války. Čeští občané naopak se začali veřejně hlásit k životu, odvážili se vyvěsit státní vlajky. Němci pak již byli zcela bez nálady.

9. května 1945 češti obyvatelé v Pístově přivítali osvoboditele naší vlasti příslušníky Sovětské armády, kteří přijeli od Jihlavy a zůstali delší dobu v Pístově posádkou. Teprve po 9. květnu 1945 převzali zástupci českého obyvatelstva v Pístově na pokyn z Jihlavy správu obce do svých rukou. Za účasti instruktora revolučního okresního národního výboru z Jihlavy byla svěřena obec do rukou F. Dvořáka a Musila. F. Dvořáka pak schválili pístovští občané jako prvého předsedu MNV.

Z okresního archivu se dovídáme, že k 18. srpnu 1945 byly všechny usedlosti po Němcích osídleny.

Novými usedlíky se stali jednak domkáři, bezemci a zemědělští dělníci z různých obcí Českomoravské vysočiny. Všichni uposlechli výzvu vlády, aby se ujali hospodářství, která se uvolnila po odchodu německých občanů.

Nově přistěhovalí občané, osídlenci zemědělských usedlostí se na základ výzvy naší vlády sdružili do Jednotného stavu českých zemědělců.

V červenci 1946 při kontrole obyvatel při výdeji potravinových lístků je uveden celkový počet obyvatelstva obce číslem 141.

Rok 1947 je poznamenán dvěma požáry: v květnu celé usedlosti č. 8 a hospodářských budov usedlosti č. 7. Tento požár založil malý chlapec. V srpnu pak dochází k dalšímu požáru a to usedlosti č. 21. Požár vznikl úderem blesku a vyhořela část obytné budovy a všechny hospodářské budovy.

Trvalé sucho, které trvalo od jara 1947 až přes žně, přineslo zemědělcům zklamání v hospodářských výsledcích.

Osídlenci, kteří měli malé zemědělské znalosti, dostávají se do problémů. Nemají čím krmit hospodářské zvířectvo, nemají osivo, sadbu pro příští hospodářský rok. Dochází k odchodu několika rodin. Na uvolněná hospodářství přicházejí noví osídlenci.

Závěr roku 1948 je poznamenán dalšími požáry a to části hospodářských budov u č. 6 a celé usedlosti č. 23. Vznik požáru nebyl zjištěn.

Během roku 1949 se zakládá v obci strojní družstvo. Ze společných prostředků jsou nakoupeny nové stroje (secí stroje, obraceče, pohrabovač, vyoravače brambor). Jsou tvořeny skupiny zemědělců, kteří si vypomáhají při sklizňových pracích ve žních i při sklizni brambor.

V tomto období dochází také k založení lesního družstva. Jsou zde zapojeni držitelé lesů z obce Pístova, Popic, Vysoké a město Jihlava. Toto družstvo má však krátké trvání. Již v následujícím roce dochází k jeho likvidaci a obhospodařování a správu všech lesů přebírá státní správa lesů.

V roce 1949 je místnost na č. 19 adaptována na zemědělský útulek, který řeší umístění dětí od 1 do 6 roků, pro všechny uvedené děti z obce. Zároveň se provádí adaptace místnosti pro zřízení společné prádelny. Je nakoupena velká pračka a ždímačka a toto zařízení je předáno místním ženám k používání.

Konec roku 1949 a začátek roku 1950 přináší první zprávy z okresu o založení zemědělských družstev. Také v Pístově se tyto otázky probírají a v červenci 1950 je ustaven přípravný výbor. Za účasti patronátního závodu „Vodárna města Jihlavy“, jsou navštěvovány postupně zemědělci obce. Jsou podávány první přihlášky do JZD. Do poloviny srpna 1950 jsou všichni zemědělci členy družstva II. typu. Všechny sklizňové práce jsou již prováděny společně ve skupinách.

V obci není jediný traktor, veškeré polní práce se provádějí koňskými potahy. Bylo započato s rozoráváním mezí a scelováním pozemků, které provádí STS Jihlava se svojí mechanizací. Osetí ozimů je uskutečněno již na scelených honech.

Počátkem roku 1960 dochází ke sloučení národních výborů Pístov, Vysoká a Popice.

Po srpnových událostech, kdy z 20. na 21. srpna 1968 naši republiku obsazují spojenecká vojska Varšavské dohody, jsme se stali hlavním územím pro rozestavění těchto armád u Jihlavy. Mezi Pístovem a Jihlavou bylo rozmístěno mnoho tanků, dělostřelectva a jiné vojenské techniky. Po kopcích kolem vesnice byly rozmístěny protiletadlové dělostřelecké baterie, které kontrolovaly objekty československé armády mající v tomto prostoru své stavby. Tyto baterie byly postaveny v ještě nesklizeném obilí. Asi za 10 dnů, kdy byly učiněny celostátní dohody k uvedenému obsazení naší republiky, jsou vojska soustředěna do několika lokalit. Jednou z nich je i náš katastr. Ve vojenském prostoru nad Pístovem je provedeno soustředění více jak 500 tanků, mnoho dělostřelectva a ostatní vojenské techniky. Silnice k Jihlavě je pod jejich kontrolou, každý průchod i průjezd je kontrolován. Jestliže v noci zaštěkal ve vesnici pes, hned přijíždějí obrněná vozidla a vesnici osvětlují. Na zásobení armády vodou odváží cisterny vodu od kravína ve Vysoké. Když pro nedostatek vody pro napájení dobytka bylo vyvoláno jednání na ONV v Jihlavě, tak teprve potom jim bylo povoleno vydávat vodu z vodovodu v Jihlavě.

Když jsme se ptali velitelů i vojáků, proč k nám přijeli, řekli nám, že nás přišli bránit proti „kontře“, která u nás chce převrat. Celé 2 měsíce zde byli zabydleni, měli v lese vybudované zemljanky, za důstojníkama vozily autobusy ruské ženy. Kolem 28. října dochází k odsunu z našeho katastru.

Tvorba webových stránek na PageRide | Nahlásit obsah